Jdi na obsah Jdi na menu
 


Charakteristika

Papoušci jsou velmi známou, zajímavou a atraktivní skupinou ptáků nejen pro chovatele a ornitology, ale i pro veřejnost. Je to způsobeno jednak jejich pestrým zbarvením i zvláštními znaky a chováním. Papoušci patří mezi ptáky, kteří tvoří celosvětově největší objem obchodu se zvířaty.
Se zvyšováním znalostí o papoušcích se mění i jejich systém. Podle systému J. M. Forshawa se tento řád člení na tři čeledi (Loriidae - loriovití, Cacatuidae - kakaduovití a Psittacidae - papouškovití) a šest podčeledí (Cacatuinae, Nymphycinae, Nestorinae, Micropsittinae, Psittacinae a Strigopinae). Některé současné systémy ptáků člení řád papoušků na jiný počet čeledí.
Papoušci žijí v tropických oblastech celého světa, nejhojnější jsou však v Austrálii, Oceánii, Jižní a Střední Americe. Patří mezi nejpočetnější řád ptáků. Udává se počet od 325 do 353 druhů a přibližně 80 rodů. Je popsáno a zařazováno do systému spolu s poddruhy celkem 747 taxonomických jednotek. Toto číslo svědčí o rozmanitosti životního prostředí papoušků, ale také o obrovské přizpůsobivosti a druhové diverzitě, které se vyvinuly během dlouhého samostatného historického vývoje. Tak například nejmenším druhem celého řádu je papoušínek žlutolící o délce těla 85 mm a hmotnosti 12 gramů, největším ara hyacintový o délce těla 1 m a váze 1,7 kilogramu.
Řád papoušků se výrazně liší od ostatních skupin ptáků, je velmi homogenní a vyznačuje se řadou charakteristických znaků. Zatím se nepodařilo zjistit jeho příbuznost s jinými ptáky. I to svědčí o návaznosti na velmi dávnou vývojovou linii. Pozorovatel si všimne kromě většinou pestrého zbarvení a poměrně velkého zobáku se zahnutou horní čelistí směrem dolů, která zapadá do opačně zahnuté dolní čelisti. Horní čelist je spojena kloubně s mozkovnou, což podstatně zvyšuje její pohyblivost a umožňuje louskat i tvrdá semena. Nohy papoušků jsou poměrně krátké, uchopovací a šplhavé s 2 prsty dopředu a 2 dozadu (tzv. zygodaktylní noha). Papoušci žijí většinou na stromech (tzv. arborikolní ptáci) a při šplhání si pomáhají zobákem. Křídla mají dobře stavěná a ocas bývá většinou dlouhý. K dalším morfologickým adaptacím patří dobře vyvinutý masitý citlivý jazyk (u loriů opatřený na konci prodlouženými papilami pro sběr pylu a nektaru z květů), velké vole, absence slepých střev a kostrční žlázy, přítomnost drobivého prachu v peří (vzniká rozpadem prachového peří, zabraňuje promáčení opeření a pomáhá jeho čištění) a velmi vyvinutý koncový mozek (vysoký stupeň cerebralizace). Proto také patří papoušci k nejinteligentnějším ptákům. To se projevuje i tím, že jsou schopni napodobovat hlasové projevy jiných zvířat a lidská slova. Větší druhy náleží mezi dlouhověké ptáky.
I přes jednotnost řádu se najdou výjimky. Některé druhy jsou převážně zelené, jiné nevýrazně zbarvené, celé modré, nebo převážně žluté, červené nebo bílé. Pohlaví jsou si většinou podobná. Výjimkou je například eklektus různobarvý, u kterého se jasně zelený samec liší od převážně červeně zbarvené samice. U některých druhů je krátký ocas, křídla mohou být úzká a zašpičatělá, na hlavě může být dlouhá vztyčitelná chocholka.
Papoušci létají přímo, prudce a rychle, často žijí ve velkých hejnech a ozývají se pronikavými hlasy. Živí se převážně plody, semeny, ořechy a výhonky, někdy i pylem a nektarem, výjimečně i masem (rod Nestor z Nového Zélandu). Potravu si často podávají a přidržují nohama. Hojnější druhy mohou způsobit škody na polních plodinách.
Výskyt některých druhů papoušků je omezen jen na deštné pralesy, jiné druhy se dobře přizpůsobily prostředí pozměněnému člověkem. Takové druhy pak žijí v parcích, zahradách nebo v ulicích měst. S rostoucí nadmořskou výškou ubývá papoušků a jen několik druhů je horských. Některé druhy žijí nočním způsobem života. Jinak jsou papoušci aktivní ráno a večer, což je typické pro většinu živočichů žijících v tropech. Jediným nelétajícím zástupcem řádu je kakapo soví z Nového Zélandu.
Velmi zajímavé je hnízdění papoušků. Menší druhy dospívají pohlavně v jednom až dvou letech, větší ve věku tří až pěti let. Převážná většina papoušků žije v monogamii a tvoří trvalé páry na celý život. Polygamní je nestor kea a u kakapa sovího dochází k zásnubním obřadům na tokaništích a samec se nepodílí na sezení na vejcích ani na péči o mláďata. Drtivá většina papoušků hnízdí v dutinách stromů, další v dutinách v termitištích, ve štěrbinách skal a v zemních norách. Pouze jihoamerický mníšek šedý staví na stromech kulovitá hnízda z větviček, mnohdy i společná. Velké druhy snášejí 2, někdy až 4 vejce, malé druhy až 8 vajec. Vejce jsou zbarvena bíle. Samice snáší vejce převážně obden a u většiny druhů na nich sedí sama. Inkubace trvá od 16 do 32 dní a vylíhlá mláďata jsou slepá a holá, někdy mají jen řídké prachové opeření (většinou na hlavě). Jsou odkázána na péči rodičů (tzv. mládata nidikolní), kteří je krmí oba. Hnízdo opouštějí podle velikosti druhu od 21 do 105 dní a i pak jsou ještě nějaký čas rodiči krmena. Mladí ptáci dosahují stejně zbarveného opeření jako ptáci dospělí podle druhu od jednoho měsíce až po čtyři roky. Celá hnízdní péče u papoušků může být ovšem individuálně proměnlivá.
Papoušci jsou v přírodě velmi zranitelní. Některé druhy byly již vyhubeny, jiné jsou ohrožené. Největší pohromou je pro ně ničení životního prostředí, zejména velkoplošné mýcení tropických pralesů. Papoušci jsou také ohroženi obchodem se zvířaty, neboť způsoby jejich odchytu a transportu často končí úhynem. Intenzita lovu má negativní účinek na početnost divokých populací. Zvlášt zranitelní jsou papoušci, kteří jsou vázáni výskytem na malý prostor (např. ostrovy), neboť jejich biotop je více citlivý a v podstatě nenahraditelný.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< srpen / 2019 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 38063
Měsíc: 807
Den: 33